E-nabíjecí stanice na limitu: střední podniky bojují s byrokracií!

E-nabíjecí stanice na limitu: střední podniky bojují s byrokracií!

Stacionární maloobchod v Německu čelí zásadní výzvě. Provozovatelé čerpacích stanic se stále více spoléhají na nabíjecí stanice pro elektromobily, aby se mohli postavit do budoucnosti s moderní mobilitou. Vysoké investiční náklady a obtížně prostupná byrokratická scéna však dostávají pod tlak zejména střední podniky. Hlasitý Svět Mnoha lidem se investice do nabíjecích stanic nevyplatí. Carsten Müller, generální ředitel Spolkové asociace nezávislých čerpacích stanic (BfT), popisuje následující situaci: K rychlonabíjecím stanicím přijede pouze zhruba jeden elektromobil denně. Tato čísla ukazují, jak náročná je současná situace pro provozovatele dobíjecích stanic.

V roce 2024 prodali členové BfT, kteří v Německu zastupují celkem 2 766 čerpacích stanic, pouze 9 000 kilowatthodin na e-nabíjecí stanice. To odpovídá zhruba 100 poplatkům za elektřinu u větších elektromobilů. Navzdory dynamickému vývoji počtu vozů, který vzrostl ze 41,7 milionu na 49,1 milionu, jsou prodejní čísla dobíjecích stanic stále střízlivá. Počet čerpacích stanic zůstává stabilní kolem 14 000, ale hlavním zdrojem příjmů zůstává prodej fosilních paliv, i když se stávají méně důležitými.

Byrokratické překážky pro e-nabíjecí stanice

Hlavní překážkou rozšíření elektronabíjecích stanic jsou dlouhé doby schvalování a často chybějící připojení k síti. Müller popisuje nabíjecí stanice jako „předměty na odpis“ pro mnoho středně velkých firem. Investice potřebné k instalaci vysoce výkonné nabíjecí stanice (Hypercharger) se mohou pohybovat až kolem 350 000 eur, což značně zatěžuje malé společnosti. Bundestag uvádí, že se hledá návrh zákona na modernizaci zákona o elektřině a energetické dani s cílem snížit byrokracii a zmírnit zátěž pro provozovatele nabíjecích stanic. Předloha dává uživatelům elektromobilů možnost nebýt považováni za dodavatele při obousměrném nabíjení a vyhnout se tak daňovým povinnostem.

Řada kritiků však vyjadřuje obavy. Federace německého průmyslu (BDI) si stěžuje, že z úlevy má prospěch především administrativa, nikoli společnosti. Existují také obavy z ekonomické zátěže v jiných oblastech, jako je daňové zatížení bioenergie.

Rostoucí náklady a alternativní zdroje příjmů

Dalším ekonomickým rizikem pro čerpací stanice je plánované zvýšení minimální mzdy na 15 eur. To by mohlo dále zvýšit mzdové náklady, které již nyní tvoří 53 % až 62 % provozních nákladů. Z tohoto důvodu také řada operátorů zvažuje automatizaci svých nabídek nebo zavedení samoobslužných možností. Tento vývoj by mohl ovlivnit budoucnost mnoha středně velkých čerpacích stanic, jejichž hlavními zdroji příjmů jsou kromě prodeje pohonných hmot obchod a služby, jako jsou myčky aut.

S průměrným obratem 1,25 milionu eur ročně a ziskem 235 148 eur jsou nejoblíbenějšími produkty v obchodech na čerpacích stanicích tabákové výrobky (66 %) a nápoje (11 %), přičemž ústřední roli nadále hraje prodej fosilních paliv. Jak dlouho to ale bude platit? Vzhledem k měnící se mobilitě a rostoucímu tlaku na průmysl by rozvoj e-mobility mohl být zásadní pro budoucnost čerpacích stanic v Německu.