Zákon o dědické dani a bydlení: Vyžaduje se osvobození od daně pro rodiny

Zákon o dědické dani a bydlení: Vyžaduje se osvobození od daně pro rodiny

Chudoba ve stáří ohrožuje mnoho občanů, zejména kvůli poměrně nízkým důchodům v Německu, které často nestačí pokrýt nájemné a životní náklady. Přestože by mělo být ve vlastním zájmu státu snížit podíl nájemníků, v daňovém zákoně se to nepromítá. Rodiny, které si pořizují bydlení pro vlastní potřebu, podléhají stejné dani z převodu nemovitosti jako ostatní kupující, zatímco země jako Skandinávie a Nizozemsko nabízejí rodinám daňové úlevy.

Na rozdíl od pronajímatelů rodiny nemohou uplatnit odpisy a nemají přístup k bývalému příspěvku na vlastnictví domu. Zákon o dani dědické nenabízí komplexní ochranu před zdaněním, když rodiny převezmou majetek, který samy užívají. Děti se musí nastěhovat do domu svých rodičů do 6 měsíců od dědictví, aby získaly osvobození od daně, přičemž přesná adresa bydliště je rozhodující.

Převody obytné plochy během vašeho života také nenabízejí žádné daňové výhody. Děti nemohou zdědit byty bez daně, pokud se rodiče přestěhují do ubytování přiměřeného věku nebo pokud mají rodiče bydliště v jiné zemi EU. I když rodiče před smrtí uvíznou v majetkovém sporu s developerem, osvobození dětí od daně se komplikuje.

Současná úprava zákona o dědické dani týkající se osvobození vlastnického bydlení od daně řeší podobné případy odlišně, což naznačuje, že je nutná aktualizace a zjednodušení. Namísto toho, abychom občanům říkali, kde musí bydlet, aby mohli pobírat daňové výhody, bylo by vhodnější, kdyby každý daňový poplatník mohl během svého života nebo po smrti obdržet od svých rodičů nezdaněný životní prostor dle vlastního výběru.