Berlínská politická bitva: Soud zastaví obvinění z výbušného obtěžování!

Berlínská politická bitva: Soud zastaví obvinění z výbušného obtěžování!

Na senzačním případu dvou berlínských politiků Strany zelených, Stefana Gelbhaara a Klary Schedlich, se znovu ukazuje výzva, kterou svoboda projevu a osobní práva v politickém diskurzu představují. Podle zprávy od anwalt.de Schedlich v přísežném prohlášení uvedl, že jí Gelbhaarová poslala „přeshraniční zprávy“. Toto tvrzení vedlo k hlášení RBB, ve kterém se diskutovalo o obviněních z obtěžování vůči Gelbhaarovi.

Krajský soud v Hamburku rozhodl v rozhodnutí ze dne 10. března 2025 (č. j. 324 O 53/25), že Schedlich se musí zdržet opakování několika výroků. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno při jednání dne 16. května 2025. Soud dal jasně najevo, že pravdivé prohlášení může být v určitých kontextech nepřípustné, pokud vyvolává mylný celkový dojem. V tomto konkrétním případě Schedlichovo prohlášení působilo dojmem jednosměrné komunikace, i když ve skutečnosti došlo k obousměrné komunikaci.

Osobní práva v centru pozornosti

Z rozhodnutí soudu jasně vyplývá, že osobnostní práva jsou v politické a mediální sféře velmi důležitá, zejména pokud jde o citlivá obvinění, jako je obtěžování. Ochrana lidské důstojnosti a osobnostních práv má přednost před svobodou projevu. To se odráží i ve výpovědích od lto.de zdůrazňuje, kde Klaus F. Gärditz poukazuje na to, že na svobodu projevu a její meze je třeba vždy pohlížet v kontextu lidské důstojnosti.

Význam trestního komunikačního práva v posledních letech vzrostl, v neposlední řadě kvůli rostoucí brutalizaci politické kultury a sociálních médií. Tvrzení, která působí dojmem porušování osobních práv druhých, již často nejsou považována za neškodná. Je třeba najít rovnováhu mezi svobodou projevu a ochranou osobnosti, přičemž ochrana osobnosti si často zaslouží větší ochranu.

Právní důsledky pro veřejná prohlášení

V průběhu řízení bylo rovněž zjištěno, že čestné prohlášení nechrání před právními důsledky v případě nepřípustnosti přenášeného obsahu. To vede k důležitému zjištění, že prohlášení o pravidelném zasílání zpráv bez zmínky o vlastní odpovědnosti reagovat může být zavádějící. Rozsudek zemského soudu v Hamburku proto vysílá jasný vzkaz: Při veřejných prohlášeních je třeba vždy zvážit dopad, který mohou mít na osobnostní práva dotčených.

V této debatě o svobodě projevu a osobních právech Soud objasňuje, že omezení výkonu těchto práv nezávisí pouze na znění, ale také na kontextu, v němž jsou vyjádřena. Prohlášení nesmí vést k pomluvě nebo ponížení, což podtrhuje odpovědnost těch, kdo prohlášení učiní veřejně.