Zkrácení pracovní doby jako klíč k přerozdělování bohatství

Zkrácení pracovní doby jako klíč k přerozdělování bohatství

Debata o zkrácení pracovní doby je v současných diskusích o dobré práci stále důležitější. Odbory dlouhodobě volají po zkrácení pracovní doby s plnou náhradou mzdy jako ústředním prvkem bojů o pracovní politiku. Tato poptávka po 35, 32 nebo dokonce 28 hodinových týdnech má za cíl nejen splnit přání mnoha lidí na více volného času, ale také řeší vztah mezi placenou a neplacenou pečovatelskou prací.

Diskuse o zkrácení pracovní doby také vyvolává otázku budoucího ekonomického systému. Má být budoucnost založena na pokračování průmyslové a růstové ekonomiky, nebo usilujeme o sociálně-ekologickou transformaci, která důsledně utváří ekonomické struktury založené na ekologické a sociální kompatibilitě?

Za otázkou pracovní doby se skrývá zásadní systémový konflikt o spravedlivé rozdělení vytvořeného bohatství. Zastánci sociálně-ekologické transformace zdůrazňují, že zásadní je spravedlivé přerozdělení bohatství. Příklady, jako je potřeba kratší pracovní doby v průmyslových odvětvích s rostoucí automatizací a digitalizací, ilustrují důležitost spravedlivé distribuce.

Hnutí za kratší pracovní dobu již dosáhlo úspěchů, jako je zavedení snížené práce na plný úvazek v některých odvětvích. Studie ukazují, že 81 procent zaměstnanců na plný úvazek má kladný vztah ke čtyřdennímu týdnu s plnou náhradou mzdy. Tato diskuse poukazuje na rostoucí potřebu mnoha lidí více volného času.

Konflikt o zkrácení pracovní doby by se mohl stát ústřední oblastí vyjednávání o formování světa podnikání a práce v budoucnu. Jak se bude vyvíjet diskuse o přerozdělování práce a bohatství, aby se našla rovnováha mezi blahobytem a sociální spravedlností, se teprve uvidí.