Daňové plány v krizi: Kdo platí příspěvky na dojíždění a restaurace?
Magdeburské ministerstvo financí nemůže vyčíslit dopady plánované daňové úlevy; Odpor ze strany spolkových zemí roste.

Daňové plány v krizi: Kdo platí příspěvky na dojíždění a restaurace?
Ministerstvo financí v Magdeburgu stojí před výzvou posoudit finanční dopady plánované daňové úlevy, zejména zvýšení příspěvku na dojíždění a snížení DPH na jídlo v restauracích. Mluvčí ministra financí Michaela Richtera (CDU) vysvětlila, že spolehlivé odhady budou možné až po předložení příslušných federálních zákonů. Navzdory této nejistotě jsou projekty v zásadě považovány za nezbytné, aby Německu poskytly naléhavě potřebné růstové impulsy.
Objevuje se však odpor. Informuje o tom ZDF že průzkum „Süddeutsche Zeitung“ ukazuje masivní odpor spolkových zemí vůči plánovaným opatřením. Zejména se požaduje, aby federální vláda sama financovala daňové ztráty vyplývající z těchto změn zákona. Zásada „Kdo utrácí, musí také platit“, jak ji formuloval mluvčí Strany zelených pro finanční politiku v zemském parlamentu Olaf Meister, je stále důležitější.
Politické reakce a požadavky
Kritika přichází z různých spolkových zemí. Saský ministr financí Christian Piwarz (CDU) vyjadřuje obavy, že spolková vláda svými legislativními návrhy způsobuje snížení příjmů států a obcí. Berlínský ministr financí Stefan Evers (CDU) zdůrazňuje napjatou rozpočtovou situaci, zatímco jiné hlasy, jako je politik SPD Andreas Dressel, považují zvýšení příspěvku na dojíždění za „falešnou pobídku“ a nevidí prioritu ve snižování DPH.
V Meklenbursku-Předním Pomořansku se zdůrazňuje, že schválení změny zákona závisí na ochotě spolkové vlády kompenzovat výslednou ztrátu příjmů. Aktuální odhad daní ukazuje na nižší příjmy, než se očekávalo, což dále omezuje finanční flexibilitu federálních, státních a místních vlád. Plánovanou daňovou úlevu je proto třeba vnímat nejen jako ekonomickou pobídku, ale také jako potenciální riziko pro rozpočty obcí.
Finanční dopady a prognózy
Odhadovaný výpadek příjmů z těchto dvou opatření by mohl činit přibližně 23 miliard eur v horizontu, z čehož asi 12,5 miliardy eur připadá na státy a obce. Zelení v zemském parlamentu proto volají po jasných regulacích, které zajistí, že při realizaci daňových úlev se finanční zátěž nepřenese na již tak silně napjaté rozpočty států a obcí.
Skutečný cíl federální vlády snížit do roku 2026 daň z prodeje potravin ve stravovacím průmyslu na sedm procent je založen na předpokladu finanční životaschopnosti. Nejistoty kolem rozdělení nákladů a nedostatečná dohoda o možném proplácení nákladů federální vládou tíží diskuse o daňových plánech a vyvolávají otázky o budoucnosti cílených daňových úlev.