Proč samotný růst nestačí: Význam úkolově orientované hospodářské politiky

Proč samotný růst nestačí: Význam úkolově orientované hospodářské politiky

Obavy z ekonomického růstu jsou všudypřítomné – od politických debat na vysoké úrovni a politických manifestů až po každodenní zpravodajství. V Německu poslední rozpočet spolkové vlády stanovil silnější růst jako hlavní prioritu. V Indii se lídři snaží, aby se jejich země znovu stala nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. V Číně, kde hrozí deflace, má vláda nepochybně obavy ze splnění svého pětiprocentního cíle růstu pro letošní rok. Vůdce opoziční labouristické strany Keir Starmer ve Spojeném království slíbil, že pokud se dostane k moci, dosáhne nejvyšší úrovně udržitelného růstu v G7, a vládnoucí konzervativci vyjadřují podobné ambice (vzpomeňte si na dnes nechvalně známou mantru bývalé premiérky Liz Trussové: „Růst, růst, růst“).

Obava o ekonomický růst je ústředním tématem politických debat a také každodenních zpráv. Je jasné, že vlády po celém světě se snaží svou zemi ekonomicky posunout a dosáhnout vyššího růstu. Tento článek však zdůrazňuje nutnost nepovažovat růst samotný za jediný cíl. Hospodářská politika by se měla spíše zaměřit na směřování ekonomiky, aby zajistila udržitelný růst a podporující začlenění.

Autor tvrdí, že nestačí se jednoduše zaměřit na vysoký růst bez zohlednění dopadu na pracovní podmínky nebo životní prostředí. Poukazuje na úspěšné příklady, kdy usilování o jiné cíle nakonec vedlo k hospodářskému růstu. Například mise NASA přistát člověka na Měsíci přinesla řadu technologických inovací, které měly později významnou ekonomickou hodnotu. Autor také zdůrazňuje význam digitalizace pro růst a vyzývá k uzavření digitální propasti, aby se zajistilo, že růst nebude založen na zneužívání tržní síly velkými technologickými společnostmi.

Článek také tvrdí, že je třeba se vyvarovat financializace ekonomické činnosti. Autor kritizuje, že společnosti příliš investují do zpětného odkupu akcií a rozdělování dividend místo do lidského kapitálu, strojů a výzkumu a vývoje. Zdůrazňuje potřebu reinvestovat do reálné ekonomiky a poskytnout prostředky ke zlepšení situace pracovníků. Tvrdí také, že vlády by měly hrát aktivnější roli a stanovit jasné cíle na podporu inkluzivního a udržitelného růstu.

Článek končí apelem, že vlády by měly využít svůj potenciál jako tvůrce hodnot k utváření ekonomiky. Zdůrazňuje, že nové zaměření veřejných institucí na ambiciózní poslání spíše než na úzké cíle růstu může pomoci řešit hlavní výzvy 21. století a zajistit, aby ekonomika rostla správným směrem.

Zdroj:Podle zprávy od www.project-syndicate.org